Obora Ovenec

Dnešní Storomovku založil pravděpodobně Přemysl Otakar II. roku 1268 (neexistují o tom důkazy, první písemné zmínky jsou z roku 1320). Sloužila samozřejmě loveckým účelům, v husitské době byla poničena a v 30.-.50. letech 16. století obnovena Ferdinandem I. Chovatelská historie začíná v roce 1547, kdy byl zřízen obrovský rybník (21 ha) pro chov ryb, tři menší rybníky k chovu vodních ptáků, bažantnice a ke stávajícímu chovu srnců, jelenů a klisen, byl zaveden i chov zubrů, buvolů, divočáků a lišek.

Největší rozkvět obory nastal za vlády Rudolfa - v roce 1584 nechal provést parkové úpravy, vytvořit další rybníky a prorazit 1.097 m dlouhou štolu od Vltavy pod Letnou až do středu Královské obory (pro napájení rybníků vltavskou vodou). Zároveň zavedl chov dalších druhů zvířat a z obory udělal spolu s Oborou Hvězda v podstatě pobočku Královského zvěřince (známého též jako Lví dvůr). Píše se, že Rudolf II. zvířata v oboře raději pozoroval než aby je lovil. Ta velká (tzn. savce) měl údajně pojmenovaná a rozeznával je. Zvěřinec nebyl veřejný, ale Rudolf II. pořádal prý čas od času "dny otevřených dveří" pro veřejnost - ze všech tří zvěřinců právě v Ovenci nejčastěji.

Po smrti Rudolfa II. (1612) byl dvůr přestěhován do Vídně - obora pozbyla významu a chov divokých "nelovných" zvířat skončil.

Jeleni, daňci (od 1548), srnci, losi, snad i sobi, koně, divočáci, zubři, buvoli, údajně i pratuři, lišky, bažanti, koroptve, vodní ptáci, velké množství ryb a jistě i další druhy, o jejichž chovu se nedochovaly zprávy. Pravděpodobně mufloni (první v zemi), ale píše se o "divokých ovcích".