První plány na stavbu Košické zoo jsou z roku 1974, o pět let později (1979) byla zoo oficiálně založena a stavba skutečně začala. Již během výstavby byla opatřována také zvířata - některá byla držena přímo v rodící se zoo, jiná byla deponována ve Vysoké škole veterinární (kamerunské a damarské kozy, ovce cápové, huculi, poníci, jak), pro malá zvířata bylo zřízeno Vivárium v Domě pionýrů a mládeže na Orgovánové ulici (124 druhů zvířat - savců, plazů, obojživelníků, ryb a bezobratlých). Vivárium bylo otevřeno v roce 1985 a sloužilo jak zookroužku, tak jako lákadlo na budoucí zoo. Zvířata z obou zařízení měla být (a byla) postupně přemísťována do nové zoo. Ta 17. září 1985 spustila zkušební provoz a o rok později - 2. června 1986 byla otevřena definitivně. Expozice byly v té době jen na ploše 7 ha a k vidění bylo pouhých 23 druhů zvířat (levhart, rys, vlk, divoká kočka, muflon, daněk, divočák, jestřáb...). Prvním zvířetem Košické zoo byla kobyla hucula.
Od samého počátku budování zoo se jednalo o přehnaně megalomanský komunistický projekt... Obrovský areál 288 ha a již v době výstavby se hovořilo o možném rozšíření zoo na 400 nebo dokonce 600 hektarů, šílené, gigantické budovatelské plány - v původním generelu byl například i obrovský hotel, veterinární ošetřovna a nemocnice, skleníkové hospodářství, lesní školka, mega obří - skoro půlhektarová administrativní budova, 6 osvětových sálů... Pokud si dobře pamatuji, na mapě budoucí kompletní zoo, která byla v době otevření umístěná před vchodem do zoo byla tropická část nebo dokonce delfinárium... Počítalo se s 200 zaměstnanci jen v administrativě zoo a s denní návštěvností 16.000 lidí!!!
Celá výstavba byla rozplánovaná do 3 částí s dokončením té poslední v roce 2005, celkové náklady byly vyčísleny na tehdy neuvěřitelných 580 milionů Kčs. První etapa byla provedena z velké části v Akci Z (bezplatné, de facto povinné, brigády občanů), tímto způsobem bylo odpracováno okolo 40 tisíc hodin. Po první etapě měla zoo oplocený areál, infrastrukturu (návštěvnické cesty, sítě, včetně pouličního osvětlení), provizorní vchod a administrativu, několik výběhů a klecí (výběhy, kde jsou dnes kulani, zebry apod. - v části za výběhem tygrů, klece byly soustředěny v prostoru zhruba dnešních malp a lvů a několik i na cestě od vchodu).
Bohužel tím však naplňování socialistického mega snu končí. Výrazněji se mu zoo ve svém vývoji nepřiblížila. Dodnes jsou někdejší komunistické plány jen útopií a nesplnitelným snem. Expozice jsou na ploše řádově 50 hektarů (a to jen díky obrovským výběhům kopytníků v horní části), provizorní budova vchodu a administrativy stojí dodnes (i když je částečně rekonstruovaná), nicméně největší problém je jinde a sice v pozemcích. Komunisté vybudovali asi třetinu zoo na kdysi znárodněných pozemcích a ty byly po revoluci restituovány. V důsledku toho je dnes mnoho stávajících staveb a expozic zatěžkána věcným břemenem a dost pozemkových sporů stále probíhá. Zoo tak především v hlavní (spodní) části nemá souvislou plochu na které by mohla nějak výrazněji budovat - vždycky nějaký metr patří někomu jinému nebo je při nejmenším vlastnicky sporný. Kvůli těmto nedořešeným sporům nejsou v mnoha případech možné ani adekvátní rekonstrukce. Zoo musí mnohým občanům umožnit přístup přes zoo na jejich pozemky, jelikož kdysi vznikla na dosud jediné přístupové cestě, tzn. že všichni tito lidé mají neomezený bezplatný přístup do zoo a zůstane to tak i kdyby své pozemky zoo odprodali a ponechali si jen jediný metr čtverečný. Je to velmi složitá situace, zoo než aby řešila zoologické, případně budovatelské záležitosti, je nucena řešit pozemkové otázky, bez nich není schopna se posunout kamkoli dále.
Jak bylo řečeno, současná zoo se stále potýká s následky komunistického megalomanství a velikášství. Kromě pozemkových sporů je to i neatraktivita celé obrovské horní části - první zde byly komunikace včetně mostů, osvětlení, elektrika atd., teprve potom přišly na řadu expozice. Dispozičně se tedy nedá příliš měnit. Jsou to velmi dlouhé návštěvnické cesty, podél kterých jsou obrovské výběhy především kopytníků, čili návštěvnicky málo atraktivních druhů. Navíc při tak velkých rozměrech výběhů má návštěvník nutně pocit hluchých míst bez zvířat. V této části chybí i téměř veškeré ostatní záležitosti podpůrného návštěvnického servisu, vše je jen ve spodní části - občerstvení, toalety, dětská hřiště, ale třeba i obyčejné pergoly nebo místa, kde by se návštěvník mohl skrýt před prudkým letním sluncem. Není divu, že drtivá většina lidí horní část zoo zcela vynechává. Asi by bylo zajímavé zjistit, kolik procent návštěvníků dojde až k zubrům nebo dokonce obejde celý okruh.
Jak z výše uvedeného vyplývá, vše podstatné a atraktivní je téměř výhradně ve spodní části zoo - malé vivárium u vchodu, pavilonek ptáků, drápkatých opic a několik akvárií, obří voliéra dravců, výběhy lvů a tygrů, bazén pelikánů (donedávna tuleňů), bazén tučňáků, jezírko vodních ptáků a kapybar (donedávna i hrošíků), výběh malp, surikaty, zebry, velbloudi atd. Další zajímavá zvířata jsou hned na první odbočce - především kočkodani a medvědi, ale i jeřábi, kopytníci a na konci odbočky voliéry ptáků a drobných šelem. Ostatní expozice návštěvníkům většinou unikají, přestože i tady jsou zajímavá zvířata - rysi, vlci, takini, zubři, kamzíci, antilopy atd.
Přestože je již od založení zoo erbovním zvířetem orel (v několika podobách), zahrada se proslavila především medvědy. V roce 2002 se tu narodila paterčata, což bylo zaneseno i do Guinessovy knihy rekordů. Medvědi zde rozsáhlý výběh a tedy výborné podmínky k chovu. Často se dokonce uvádí, že je to největší medvědí výběh ve střední Evropě, to sice podle mě není pravda (větší je v maďarském Veresegyházu - 3,1 ha), ale nic to nemění na faktu, že je skutečně obrovský. Možná by jej chtělo jen trochu zatraktivnit, třeba právě způsobem, jaký je ve zmíněném Medveotthonu ve Veresegyházu.
Zoo je na výborném a nádherném místě, poměrně daleko za městem (přitom spojena městskou hromadnou dopravou) - téměř odnikud z prostor zoo není vidět město ani jiné budovy - jen příroda - hluboké lesy a kopce a hory v pozadí. Je to ideální místo nejen na pozorování zvířat, ale třeba i na víkendovou procházku (tedy v případě, že není zrovna tropický letní den, kdy se v horní části uvaříte).
Autor: Roman Hynek (2015)