Szegedská zoo je naprosto nejmladší ze všech jedenácti "velkých" státních maďarských zoo sdružených v MÁSZ (Maďarská asociace zoologických zahrad), přesto je její historie a řekl bych předhistorie bohatá. Již v roce 1960 se uvažovalo o vzniku zoo v Szegedu. Z plánů, ale sešlo a tak se počátkem 80. let objevily nové. Byly dokonce posuzovány možné lokality botanické zahradě nebo mezi řekou Tisa, v lese Nového Szegedu u Snacerských jezer. Tam také zřizování zoo bez úředního souhlasu začalo. Studenti a vysokoškolští učitelé v těchto prostorách vytvořili ohrady pro jeleny a divoká prasata. Roku 1985 konečně přišlo rozhodnutí městské rady zřídit zoo, v praxi však toto rozhodnutí nebylo ze strany města nijak naplňováno a zvěřinec bez finančních příjmů byl stále pololegální. Tou dobou zde byly tři opice, několik divočáků, jelenů a jedna krajta. V roce 1989 počet zvířat poněkud narostl a zoo se stala samostatnou institucí. Veřejnosti byla oficiálně otevřena 28.5. 1989. Ve svých počátcích měla zoologická zahrada pouhé 3 - 4 hektary.
Téměř od samého zrodu byla zoo cíleně budována k chovu vzácných exotických zvířat a velmi rychle se rozrůstala. Už 5 let po svém vzniku začala výstavba Jihoamerické části, kterou slavnostně otvírali velvyslanci Peru a Ekvádoru... Dneší zoo se rozprostírá na ploše 43 hektarů a neustále se zlepšuje a zatraktivňuje co do expozic i co do druhů zvířat. Zoo má nový velký moderní vstupní areál se zoo shopem. Je striktně členěna na kontinenty, přičemž některé jsou poněkud chudší ovšem jiné naopak o to lepší. Od vchodu vede návštěvnická trasa mezi Afrikou po levé ruce a Asií vpravo. Afrika začíná zdařilým pavilonem kočkodanů čepičatých, krokodýlů čelnatých, papoušků a gepardů. Její ještě lepší část pak leží za první odbočkou. Všechny stavby jsou zahaleny do keňského šatu a vzájemně na sebe opticky navazují. U hlavní trasy jsou výběhy lvů a hyen, za nimi na malé odbočce vynikající africké domy - surikaty, želvy, fosy, lemuři červenobřiší a rákosoví, pštrosi, hrošíci, psi ušatí, antilopy koňské... Asie je sice také plošně pohromadě, ovšem vzhledem k tomu, kudy vede návštěvnická trasa, je zvířena tohoto kontinentu prakticky rozdělena Austrálií na dvě části. Už u vchodu naproti africkým kočkodanům a gepardům začíná Asie velkolepě - krásným výběhem rosomáků. O kousek dále na malé odbočce k původnímu vchodu jsou výběhy velbloudů a anoa. Naproti jsou úžasné expozice asijských koček - tygrů, levhartů, irbisů a koček krátkouchých. Druhé část, za Austrálií, začíná výběhem japonských makaků a pokračuje jeřáby bělošíjími, pudu a srnčíky čínskými. Dále jsou muntžaci a za křižovatkou červené pandy a senzační asijský pavilon s gibony, wanderu a tanami. Především jeho venkovní expozice jsou působivé.
Na Afriku navazuje celkem malá Austrálie. Ta je ze všech kontinentů nejchudší a nejméně zajímavá. Dva druhy klokanů (Benettův a dama), emu a kasuáři. Za Austrálií, před odbočkou k Asijskému domu je vlevo celkem dlouhá Evropská ulice. Ta začíná skvělým dvorečkem domácích zvířat a pokračuje jezírkem pelikánů, expozicemi rysů, dravců, divokých koček, krkavcovitých ptáků, šakalů, vyder, vlků a sov. Cesta vede až na břeh Snacerských jezer, kde je ještě několik klecí dravců. Na hlavní křižovatce, kde je soustředěna většina veškerých nezbytností typu bufet, přednáškový sál, zooškola apod., je také jihoamerická odbočka, která mě osobně přišla jako nejzajímavější. Procházka začíná pavilonem malých drápkatých opiček, kterých je tu bezpočet - a to nejen kusů, ale i druhů! Bezkonkurenčně nejfantastičtější jsou kosmani stříbřití... Nejen krásní, ale zvědaví natolik, že ani chviličku nemáte objektiv foťáku bez jejich natěsno nastrčené hlavy... Kdyby mohli, jistě vlezou i dovnitř... Krom nich tu jsou tamaríni žlutorucí, pinčí, Graelsovi, kalimika, kosmani běločelí a zakrslí, lvíčci zlatí a zlatohlaví.
Návštěvnická cesta pokračuje k pampě, což je okruh travnatým terénem okolo rákosím zarostlého jezírka. Ačkoli to nezní příliš atraktivně, pampa je úžasná. Výběh vlků hřívnatých, za ním postupně všechny druhy lam, nandu, dokonce i velmi hezký, ryze expoziční výběh morčat. Na samém konci pampy je pak obrovský výběh jihoamerických tapírů a kapybar, ten je zajímavý hlavně tím, že mají tato zvířata přístup do hustého rákosí i přírodní vody. Trasa dále pokračuje přes nosály okolo papoušků, jaguárů a pralesních psů k jihoamerickému pavilonu, kde jsou chápani středoameričtí a hnědohlaví, lenochodi, mravenečníci velcí a vnitřní ubikace tapírů a kapybar. Hned vedle je výběh pum a o kus dál - zpátky před před klecemi tamarínů a kosmanů je ještě jeden pavilon jihoamerických primátů a několika málo dalších zvířat. Ani tady nejsou nijak nezajímavé druhy... např. mirikina Azaraova, kotul amazonský, chvostani bělolící, vřešťani černí, kynkažu atd.
Expozice jsou moderní, atraktivní a na velmi vysoké úrovni, přesto má zoo jeden obrovský nedostatek. Všechny cesty, kromě jihoamerického okruhu, jsou slepé!!! Z každé odbočky se návštěvníci musí vracet na hlavní trasu a po prohlídce opět stejnou trasou přes celou zoo zpátky ke vchodu. To je velmi nepraktické a nešťastné řešení. Většina návštěvníků, dle mého soudu právě kvůli tomu, vynechává Evropu, která je na velmi dlouhé odbočce. Je to obrovské mínus Szegedské zoo, naštěstí jediné. Jinak je skutečně velmi pěkná a bezpochyby patří k maďarské špičce, kterou lze rovnat s vyspělým světem.
Autor: Roman Hynek (2010)