Maličkou nebo spíše až titěrnou minizoo otevřela v Komló v roce 2016 bývalá ošetřovatelka ze Zoo Pécs. Ta dvě zařízení se pochopitelně nedají srovnávat, nicméně Zoo v Pécsi byla, při nejmenším do své rekonstrukce, jednou z nejostudnějších v Maďarsku a podle toho vypadá i Mini Zoo v Komló. Maličká zahrádka, kterou vidíte celou i z jednoho (kteréhokoliv) místa, dvě malé "budovy" z OSB desek, dvě větší (solidní) voliéry, několik malých klecí a všechno tak nějak druhořadé až amatérské, přitom za velmi profesionální vstupné 900 forintů, což je řádově polovina vstupného všech ostatních velkých maďarských zoo! Jakoby jste třeba v Budapešti museli skoro tisícovku zaplatit za každý výběh (přitom nejenže jsou nesrovnatelně hezčí, ale některé jsou větší než celá mini zoo v Komló).
Hned za vchodem je ohrada králíků a morčat, klec fretek, o něco větší klec kuny, vpravo dvě větší a jediné solidní voliéra - jedna pro nosály, druhá pro lišku. Dále ohrádka suchozemských želv, bazének vodních želv, malá ohrádka varanů a dvě klícky s chameleony. Zcela na konci je výběh miniprasat. vynechal jsem ještě pergolu na rohu a jakousi klubovnu hned vedle. To je jedna místnost z OSB, kde je klec s papouškem, několik rámečků s preparovaným hmyzem a pár stolů a židlí. Zoologicky nejzajímavější je terárium nebo exotárium u vchodu. Nejzajímavější co do množství a druhů zvířat, jinak je to také velmi otřesné. Malý dřevotřískový (OSB) domeček rozdělený podélně na dvě části. V první je uzoučké terárium - po obou stranách několik jednotlivých terárií s nejobyčejnějšími druhy ještěrek (gekoni, chameleoni, anolisy apod.) a s žábami (rohatka, pralesničky). Veškerá terária jsou dřevěná (opět OSB), jen čelní strana je samozřejmě ze skla. Prostor je tak malý, že se dva lidé v chodbičce pořádně ani nevyhnou. Druhá část je o něco málo větší. V zadní polovině je příšerná dřevěná voliéra andulek, korel, zebřiček apod. Prostor přední půlky je vyhrazen drobným savcům. V neméně příšerných dřevěných klecích jsou činčily, vakoveverky, plši a asi 5 druhů veverek (Prévostova, šedobřichá, japonská, burunduk a čikarí červený). Tím ta bída končí.
Je neuvěřitelné, že takový podnik může přežít i jen jedinou sezónu, člověk by řekl, že je to ekonomicky hotové harakiri, že je takový podnik předem odsouzen k zániku, ke krachu, ale asi je dost lidí ochotných platit za podobné bizarnosti. Je jedno, že vystresovaná kuna, nebo i liška či nosál (přestože jsou zřejmě ochočení), nervózně pobíhají po celém prostoru sem a tam, jak smyslů zbavení. Hlavně, že si každý může na zvíře sáhnout...
Autor: Roman Hynek (2017)