Dr. Endre Nagy byl významným maďarským cestovatelem, lovcem a zoologem 20. století. V roce 1944 byl odsouzen za tajný sňatek s baronkou Alexandrou Hatvany, ale o šest let později, po pádu Maďarského království a režimu regenta Miklóše Horthy, byl jmenován do čela vládních lovců. V roce 1954 však byl nucen z politických důvodů z celou rodinou emigrovat ze socialistické Maďarské lidové republiky. Pracoval v Rakousku a Německu, stal se dokonce jedním z vedoucích pracovníků Opel Zoo v Kronbergu. V roce 1958 však opustil Evropua usadil se vTanzánii. Po několika letech byl jedním z nejznámějších bílých lovců v zemi, zakládal zoo a game parky. V roce 1984 přivezl značnou část své sbírky do svého rodného domu v Balatonederics - malého města na severozápadním pobřeží Balatonu. Od té doby je to muzeum obklopené živými zvířaty.
Po smrti Dr. Nagye převzala muzeum jeho druhá žena a uvedla jej dle plánů manžela do pohybu. Muzeum bylo větší a větší až se stalo jednou z hlavních turistických atrakcí regionu. Tento kousek Afriky, ležící při hlavní silnici na břehu "maďarského moře", obdivovaný tisíci a tisíci turistů, je nejen samotným Africkým muzeem, ale též plnohodnotnou zoologickou zahradou s exotickými (nejen africkými) zvířaty.
Hned za vchodem s pokladnou je lovecká socha Dr. Nagye a kousek dál samotný rodný dům, v jehož přízemí je velmi poutavé muzeum. Několik místností plných nejrůznějších afrických relikvií, od nábytku, přes obrazy, rozličné předměty až po trofeje. Rozhodně i samotné muzeum je zajímavé, ovšem místo je vyhledávané především kvůli zoo, která se rozprostírá okolo budovy muzea. Hned za ní je výběh daňků, laní a perliček s šestibokým bazénkem uprostřed něhož stojí socha slona chobotem tryskající vodu. Po obou stranách bazénku jsou ještě vztyčené kly na způsob těch mnohem známějších z Mambasy.
Z druhé strany domu je rozsáhlý výběh domácích zvířat (buvoly, uherský skot, prasata apod.), vedle voliéra mývalů a naproti hezký prosklený pavilonek sov, přesněji řečeno výrů bělavých. Za rohem je řada výběhů antilop losích, velbloudů a watusi. Za nimi je dětská džungle (stezka hustými křovisky, kde jsou rozmístěny obrázky afrických zvířat v životní velikosti) a naproti louka se třemi masajskými obydlími. Před každým z nich stojí fotky skutečných masajů, nalepené na deskách, přičemž někteří mají vyřízlý obličej pro možnost focení, což je využíváno téměř všemi návštěvníky. Směrem k parkovišti jsou výběhy pštrosů a zeber a dále cestou zpět ke vchodu je řada domácích zvířat. K dispozici je samozřejmě občerstvení, obchod se suvenýry, dětský koutek atd.
Autor: Roman Hynek (2010)