Soukromé terárium v Kapošváru existuje od roku 1990 a v roce 2003 bylo registrováno jako veřejná zoo. Nachází se přímo v centru města, na pěší zóně, což je na jedné straně velmi výhodná lokace, ovšem na straně druhé toto umístění znamená i dopravní komplikace v podobě jednosměrek, zákazů vjezdu a v neposlední řadě i s parkováním.
Předně musím říci, že název krokodýlí zoo je až příliš honosný pro zařízení, které se pod ním skrývá...!!! Když z pěší zóny projdete označeným podchodem v domě na dvůr, objevíte zamčené černé plechové dveře. Na nich visí cedule s otvíracími hodinami a hned pod nimi je dopsáno telefonní číslo na které máte volat v případě, že budete chtít terárium vidět a dveře budou zavřené... Pro cizince výborná situace... (zvláště když číslo ani není uvedeno v mezinárodním formátu). Zdánlivě nejjednodušší řešení je na ulici požádat někoho z místních, aby na uvedené číslo zavolal. Ano zdánlivě, protože nemluvíte-li zrovna maďarsky, může tento pokus trvat i dost dlouho. Pravdou však je, že když už se Vám jakýmkoli způsobem podaří dovolat, majitel Vám skutečně během 5ti nebo 10ti minut otevře.
Jakmile se otevřou masívní plechové dveře, zjeví se před Vámi dlouhé sklepní schodiště, na jehož konci je vlastní zoo, pokud se tedy tak dá nazvat. Jsou to jen dvě kraťoučké staré zatuchlé sklepní chodby. Ani jedna z nich nebude delší než deset metrů. Majitel se jistě inspiroval teráriem v nedaleké Pécsi, čemuž odpovídají i klenuté chodby. Avšak tady nejsou nijak výrazně a vhodně upraveny a zkultivovány, aby působily alespoň trochu estetickým dojmem. (A to je terárium dva roky po rozsáhlé rekonstrukci!!!). Ve dvou výklencích hlavní chodby jsou krokodýli v prachobyčejných expozicích. Majitel vás ještě hrdě upozorní na leguána, který tu volně leze po trubkách pod stropem, jako by šlo o něco šokujícího a originálního... Druhá kolmá chodba je přece jen alespoň o kousek širší a tak krom dalších dvou bazénů krokodýlů je tu i několik menších terárií s hady a želvami. A to je celé.
Alespoň, že druhově je to trochu zajímavé. Přece jen někteří z krokodýlů nejsou vidět úplně běžně. Konkrétně můžete vidět kajmánky trpasličí a malé, kajmany yakaré a šíronosé, krajty královské, hroznýše madagaskarské, dva poddruhy korálovek sedlatých (sinalojská a Campbellova), korálovku pruhovanou (kalifornský poddruh), užovku červenou, několik suchozemských želv, agamy, leguán a údajně i kajmanky.
Ze všech zoo institucí, které jsem v Maďarsku navštívil, bych tuto zařadil do první desítky, či spíše pětky těch nejubožejších, nejméně zajímavých a atraktivních. Kromě zvědavosti v kombinaci s neznalostí, neznám jediný důvod, který by sem měl návštěvníka přivést. Navíc se tu velmi špatně fotí - na snímky bez blesku je příliš špatné světlo a s bleskem vadí sklo nebo, v případě, že majitel alespoň pootevře skleněné dveře, se v tom přítmí krokodýlům odráží záblesk v očích (bílo modře svítivé oči).
Autor: Roman Hynek (2010)