Prácheňské muzeum v Písku je starobylou záležitostí, která vznikla již v roce 1884. V té době však bylo rozeseto na několika místech města. Na současné místo v gotickém Píseckém hradu se přestěhovalo v roce 1902, když jej opustilo vojsko. Pod vedením tehdejšího ředitele, historika prof. Augusta Sedláčka i dalších známých lidí - všemožně zaměřených odborníků, kteří zde v první polovině 20. stol. pracovali, se muzeum stávalo významnějším a významnějším. Až do konce 50. let však muzeum fungovalo více méně na dobrovolnické bázi. Teprve v té době, kdy už šlo o okresní, či oblastní muzeum, dostal ředitel svůj první plat a posléze muzeum získalo i profesionální zaměstnance. Záhy se muzeum začalo ubírat ještě odbornějším směrem a stalo se skutečnou profesionální institucí, která si vydobyla své místo mezi českými muzei.
Zpočátku muzeum užívalo pouze gotický hradní sál, kancelář a šest dalších místností, postupně však získalo desítky dalších místností bývalého královského hradu a tereziánských kasáren a také dvě pobočky - Památník Adolfa Heyduka (též v Písku) a Památník města Protivína. Po sto letech své existence, když již dávno bylo muzeum tím nejúspěšnějším v kraji, došlo na rozsáhlou generální rekonstrukci. Vše bylo přemístěno dočasně do náhradních prostor a muzeum bylo téměř 9 let návštěvníkům uzavřené.
Během renovace bylo muzeum přejmenováno, resp. získalo přívlastek Prácheňské (1990). Ke znovuotevření došlo 18. května 1993. Výsledkem rekonstrukce bylo moderní muzeum s profesionálním zázemím, výtahem, návštěvnickým servisem a především atraktivními a netradičně pojatými tématickými expozicemi - Pravěk a doba slovanská, Počátky hradu a města Písku. Dějiny regionu, Chráněná území, Nerostné bohatství, Kulturní tradice Písecka, Zlato v Pootaví, Ryby a rybářství. Ne náhodou bylo Prácheňské muzeum v roce 1996 vyhlášeno Evropským muzeem roku. A to ještě o 4 roky později došlo k dalšímu rozšíření o dvě nové expozice Písecký venkov v 19. století a Obrazová galerie českých panovníků.
Muzeum je zaměřeno samozřejmě na Písecko a v širším kontextu na Prácheň, tedy někdejší historický a kulturní region Českého království - subregion Pošumaví odpovídající přibližně povodí Otavy. Zcela logicky v takovém muzeu nechybí ani expozice věnovaná rybářství a právě ta je doplněna i sladkovodním akváriem. Najdeme ji v suterénních prostorách jen po schodišti dolů od pokladny. Expozice začíná jednou menší místností s historickými rybářskými artefakty a také třeba ukázkou jihočeských perel, dále pokračuje malou chodbičkou s infopanely o rybách a nakonec se vchází do dlouhé klenuté chodby, v jejíž levé stěně je osazeno v řadě sedm středně velkých akvárií, každé o objemu 2.000 litrů. Paralelně s touto chodbou se nachází ještě druhá, která je s první spojena dvěma průchody. Ve stěně mezi nimi je malá (130 litrů) "průhledná" nádrž slunečnic. Průhledná ve smyslu viditelná z obou stran. V krátkých stranách druhé chodby je po jednom větším akvárium (2.500 l) - vzadu sumci, v předu kapři - obyčejní i koi a s nimi karasi obecní a zlatí, jinak jsou stěny bez nádrží, opatřené pouze prosvětlenými obrázky.
Zmíněných sedm akvárií v hlavní části expozice jsou jedno nebo maximálně dvoudruhové nádrže, kde lze postupně vidět cejny, cejnky, plotice, perlíny, tlouště, jeseny, amury, boleny, líny, okouny a štiky. Jednotlivé nádrže jsou odpovídajícím způsobem zařízené i celkem slušně nasvícené (většinou ani moc ani málo), takže se dá nejen koukat, ale i fotit. Aktuálně je zde 17 druhů ryb jihočeských řek a rybníků (občas bývá i více - až 20), v celkem deseti nádržích o celkovém objemu bez mála 20.000 litrů, to je na muzeum velmi dobré. Konec konců existují samostatná akvária, která jsou menší...
Prácheňské muzeum je velmi oblíbeným turistickým místem a akvárium, coby expozice živých tvorů, patří k jeho nejunikátnějším a nejvyhledávanějším částem. Muzeum rozhodně stojí za návštěvu a to i třeba kdyby mělo jít o vzdálenější výlet.
Autor: Roman Hynek (2020)