Kanálka

Hrabě Josef Emanuel Malabaila de Canal koupil v roce 1782 viniční usedlost Herzovka (na dnešních Vinohradech). O rok později dokoupil sousední vinici Sixtovka a krátce na to i další  (Andělku, Kocourku, Cikánku, Kuchyňku a další mezi dnešními ulicemi U Kanálky a Italská). Všechny pozemky obehnal zdí a začal přebudovávat vinice na legendární zahradu, kterou po něm zanedlouho všichni nazývali Kanálka (dnes považovaná za jeden z nejhodnotnějších areálů 18. a 19. století). Kanálka je hotova v roce 1791 a od roku 1800 je také zdarma otevřena veřejnosti. Byl zde botanický ústav, vegetační a fiziologická stanice s botanickým učilištěm, skleníky, přednáškový sál, prostory pro botanické sbírky i vědeckou činnost. Konaly se zde kurzy štěpování, šlechtily se zde brambory (v té době ještě nebyly běžné) a cukrová řepa. Počátkem 19. století byl postaven i pokusný cukrovar. Kanálka je vyhlášená svými krajinářskými  travnatými plochami, rozsáhlou výsadbou domácích i exotických stromů, keřů a květin, alejemi, zahradními pavilonky, studánkami, vodotrysky, bludištěm, čínskou zahradou, poustevnou, ale i zvířaty - hospodářskými i malou zoologickou zahradou.

Byl zde hospodářský dvůr, pokusná stanice pro chov ušlechtilého dobytka švýcarského původu, ukázky zemědělských strojů i ukázky hodnotných plemen hospodářských zvířat. Maličkou zoo tvořili voliéry domácích i exotických ptáků, jezírka s rybami, ale i domeček s opicí.

Kanálka byla velmi populární. Večerní slavnosti byly navštěvovány nejrůznějšími celebrity z tuzemska i zahraničí. Mezi nejváženější hosty patřil například anglický spisovatel Washington Irwing, ovšem nejznámějším návštěvníkem Kanálky byl Wolfgang Amadeus Mozart. Vstup do zahrady byl dlouho zdarma, ale nakonec hrabě Canal zavedl kvůli vandalismu malé vstupné.

V roce 1826 hrabě Canal umírá a Kanálku dědí jeho jediná dcera Josefína, která nenaplní otcovu závěť a již v roce 1827 prodává Kanálku haraběti Buquoy. Hrabě si zahradu ponechává pouhé tři roky a v roce 1830 ji prodává Moritzi Zdekauerovi. Zdekauer prodal část pozemků, ale jinak i v době jeho vlastnictví Kanálka kvetla a sloužila svému účelu. Přejmenoval ji na Zdekauerovu zahradu, ale název se nevžil a všichni nadále používali ten původní. Po smrti Zdekauera (1854) park přebírají jeho ziskuchtiví dědici, což vede ke značnému chátrání a nakonec ke zrušení Kanálky (1895 - zdroj Ministerstvo životního prostředí nebo1884 - zdroj Národní památkový ústav) a následnému rozparcelování na stavební pozemky (1901 - 1903).